Rozvod a společné jmění manželů

Pokud je v rodině nezletilé dítě, je předně potřeba podat k místně příslušnému soudu návrh na svěření nezletilého dítěte do péče a na určení výše výživného. Na tom se rozvádějící manželé mohou buď dohodnout, anebo v případě že se tak nestane, pak tuto situaci řeší soud.

Současně s tímto návrhem je třeba podat i žalobu o rozvod manželství, o níž však bude rozhodováno až po právní moci rozsudku soudu o svěření nezletilých dětí a o určení výživného. Žaloba o rozvod manželství je zpoplatněna vůči soudu soudním poplatkem 1.000,- Kč. Je třeba si také připravit rodné listy dětí a oddací list, popř. důkazy ohledně příjmů obou manželů pro účely určení výživného na nezletilé děti.

Oba uvedené návrhy - žaloby může pro klienta připravit advokátní kancelář, která kromě toho současně klienta upozorní na možná budoucí rizika, na co si dát pozor, co případně je třeba zajistit a poskytne také řadu dalších doporučení ke zdárnému dalšímu průběhu rozvodového řízení i vypořádání po něm. Právě proto a současně z důvodu, že nejde ve většině případů o bezproblémovou etapu života obou manželů, nedoporučujeme svěřit se do rukou nějakého obecného formuláře žádosti o rozvod manželství a svěření dětí, připraveného k prostému vyplnění. Odměny advokátů za právní pomoc při rozvodu manželství, mimo vypořádání společného jmění, přitom nebývají nikterak horentní.

Zákon o rodině umožňuje dvě varianty rozvodu. První variantou je tzv. nesporný rozvod, pro jehož zdárný průběh je však třeba zajistit písemné smlouvy s úředně ověřenými podpisy účastníků upravující pro dobu po rozvodu vypořádání vzájemných majetkových vztahů, práva a povinnosti společného bydlení a případnou vyživovací povinnost a pravomocné rozhodnutí soudu o schválení dohody o úpravě poměrů nezletilých dětí pro dobu po rozvodu. Podmínkou pro tuto variantu rozvodu pak je, že manželství trvalo alespoň jeden rok, manželé spolu nejméně šest měsíců nežijí a k návrhu na rozvod se druhý manžel připojí.

Druhou, více častou variantou, je tzv. klasický rozvod, při kterém se manželé nedohodnou na všech shora uvedených podmínkách nesporného rozvodu. Při tomto typu rozvodu nemá až zas takový význam, pokud druhý z manželů s rozvodem nesouhlasí, poněvadž pokud manželství neplní své funkce a existuje tzv. trvalý a hluboký rozvrat manželství, pak platí v podstatě zásada, že nikoho nelze nutit setrvat v manželství.

Po právní moci rozsudku o rozvodu manželství se pak řeší majetkové vypořádání zaniklého společného jmění manželů (SJM). Prvním způsobem, jak toto SJM vypořádat, je písemná dohoda, ideálně zpracovaná advokátní kanceláří, neboť často jde včetně nemovitostí o významné majetkové hodnoty, u nichž nemá smysl riskovat přepsáním nějakého obecného vzoru dohody staženého z internetu. Zde lze doporučit pokud možno konstruktivní přístup obou bývalých manželů k tomuto majetkovému vypořádání, neboť dohoda je vždy lepším způsobem řešení takové právní situace, než soudní spor, který ještě více naruší již tak nedobré vzájemné vztahy obou bývalých manželů.

V případě, že není dohoda možná, lze společné jmění manželů vypořádat prostřednictvím žaloby k příslušnému soudu, který posléze určí která aktiva a pasiva spadající do SJM připadají tomu kterému bývalému manželovi a případně stanoví též vzájemnou doplatkovou povinnost.

Jedno z obou zmíněných řešení (dohoda či soudní žaloba) by se mělo využít nejpozději do tří let od právní moci rozvodu manželství, v opačném případě nastupuje vypořádání podle zásad obsažených v občanském zákoníku, aniž by již účastníci toto mohli ovlivnit. Tato skutečnost má pak svůj význam i v otázce možných zápočtů ve vztahu výlučného vlastnictví a společného jmění manželů.

12.11.2009, JUDr. Petr Hradil