Rozdíl mezi uznáním dluhu a závazku, smlouva o půjčce

Uznání dluhu je institut upravený v občanském zákoníku (použitelný tedy pro případy občanskoprávních závazků), zatímco uznání závazku je upraveno v obchodním zákoníku (použitelné tedy pro obchodněprávní závazky). Oba tyto instituty mají ten význam, že zakládají právní domněnku existence dluhu/závazku v době jeho uznání a výrazně tak vylepšují důkazní situaci věřitele v případě sporu. Dalším účinkem uznání je přerušení běhu promlčecí doby, kdy začíná běžet nová promlčecí doba - v případě uznání dluhu desetiletá, v případě uznání závazku čtyřletá.

Pokud dlužník uzná již promlčený závazek v rámci uznání závazku, začne běžet nová čtyřletá promlčecí doba od doby uznání závazku (případně od nově stanovené lhůty k plnění) i v případě, že o promlčení pohledávky dlužník nevěděl, na rozdíl od uznání dluhu. Obchodněprávní závazky jsou současně omezeny tzv. absolutní desetiletou promlčení dobou, počínající od splatnosti závazku. Uznání jak závazku, tak i dluhu musí být písemné (k výjimce u uznání závazku viz níže). Uznání závazku bývá méně formální než uznání dluhu, když například uznání závazku na rozdíl od uznání dluhu nemusí nezbytně obsahovat přímý příslib dlužníka dluh věřiteli zaplatit. Uznání dluhu musí obsahovat vymezení uznávaného dluhu co do důvodu i výše, u uznání závazku je možno využít i odkazy na jiné listiny, např. faktury, nicméně i tak musí být uznávaný závazek dostatečně určitě konkretizován. Uznání závazku je účinné, na rozdíl od uznání dluhu, i vůči ručiteli bez ohledu na to, zda ručitel s uznáním souhlasí.

Uznání závazku, na rozdíl od uznání dluhu, je mj. také možné ve formě placení úroků - pak se považuje za uznanou nepromlčená částka, z níž se úroky platí a dále také ve formě částečného plnění nepromlčeného závazku dlužníkem - v tom případě se považuje za uznaný závazek, na něhož bylo částečně dlužníkem plněno, pokud z jednání dlužníka lze usuzovat, že plněním uznává i zbytek závazku (nikoliv tedy např. v případě, že dlužník uhradí část pohledávky a zbývající část pohledávky prohlásí za spornou).

V rámci uznání si lze dohodnout nově např. také splátkový kalendář, rozhodně se však doporučuje buď pod ztrátou výhody splátek při neuhrazení některé splátky řádně a včas nebo pod automatickým nabytím splatnosti celého zbytku dluhu v takovém případě, což řada věřitelů často opomíjí.

Nesplnění některých formálních náležitostí uznání dluhu nebo závazku může znamenat, že sice věřitel bude mít k dispozici písemné potvrzení o dlužné pohledávce, nicméně nebude moci využít všech shora popsaných výhod uznání, např. uplatnění domněnky trvání dluhu v době uznání. Účinky uznání závazku bez dalšího nemá ani prostý podpis inventarizace pohledávek dlužníkem, což je třeba si uvědomit.

S výše uvedeným úzce souvisí také problematika smlouvy o půjčce. Uznání dluhu může zlepšit výrazně pozici věřitele, a to zejména v případech ústních smluv o půjčce. Nicméně faktem zůstává, že jednodušší řešení, než se až při vzniku problému snažit od dlužníka získat podpis uznání dluhu, je půjčku finančních prostředků zajistit kvalitní písemnou smlouvou o půjčce. Zejména v případech vyšších půjčovaných částek pak doporučujeme nespoléhat se ovšem jen na mezi sebou ručně sepsanou smlouvu či potvrzení, anebo na nějaký vzor smlouvy o půjčce stažený z internetu a raději navštívit advokátní kancelář. Částku vynaloženou za sepis kvalitní smlouvy o půjčce může věřiteli nahradit případně i dlužník v rámci splátky. Jak je patrno ze shora uvedené problematiky uznání, i drobná formální vada či nedostatek, který laik ve vzoru smlouvy nepostřehne, může výrazně snížit zajištění pohledávky. Často se např. stává, že věřitel opomene sjednat ztrátu výhody splátek a v případě prodlení dlužníka tak nemůže zesplatnit celý zbývající dluh najednou (může vymáhat pouze jednotlivé splátky), že např. neřeší otázky jiného možného zajištění svého nároku, např. rozhodčí doložkou, neřeší otázku místa splacení, anebo že neplatně sjedná úrok, úrok z prodlení či smluvní pokutu (velmi často bývají tyto instituty zaměňovány), které pak nemusí být vymahatelné apod.

8.1.2010, JUDr. Petr Hradil