Pohledávky z obchodního styku, uznání, smluvní pokuta
Většina firem a společností si je naštěstí lépe než běžný občan vědoma toho, že na kvalifikovaném právním zajištění obchodního vztahu od počátku závisí jak jeho bezproblémový průběh, tak i minimalizace možných finančních ztrát - jinak řečeno kvalitní smlouva je naprostý základ. Zajišťovacích prostředků, které zajišťují uspokojení pohledávky, je poměrně dost, kdy se může jednat např. o ručení, zajištění převodem práva či pohledávky, zástavní právo, smluvní pokutu, výhradu vlastnictví apod.
U smluvní pokuty se jedná o dvoustranný právní úkon a je proto potřeba jej zakotvit již přímo ve smlouvě, objednávce či jinak se souhlasem obou smluvních stran. Častým omylem některých podnikatelů bývá jednostranné prohlášení obsažené ve faktuře, že v případě prodlení je dán nárok na smluvní pokutu, neboť v takovém případě jde o nevymahatelný nárok (nejde totiž o dvoustranný právní úkon). Smluvní pokuta bývá nejčastěji sjednávána ve výši 0,05% až 0,5% z dlužné částky za každý den prodlení podle okolností případu. Řada podnikatelů bohužel také často zaměňuje smluvní pokutu s úroky z prodlení, což jsou dva zcela rozdílné právní instituty.
V případě již splatné pohledávky lze doporučit věřiteli realizovat minimálně písemné uznání závazku, jako jednostranné písemné prohlášení dlužníka. V něm je třeba přesně identifikovat věřitele i dlužníka a zejména dostatečně určitě vymezit uznávaný závazek, což lze učinit i např. specifikací splatných faktur. Měla by zde být (ale nezbytně nemusí) obsažena také klauzule „uznávám dluh co do důvodu i výše" a závazek zaplatit dlužnou částku. Základním účinkem uznání závazku je běh nové promlčecí doby (4leté) a zakládá se jím domněnka existence závazku v době jeho uznání, což výrazně usnadňuje věřiteli důkazní situaci při případně následně podané žalobě, a to jak co do oprávněnosti, tak i co do výše dlužné částky. V případě dohod o splátkách by vždy měla být sjednávána také ztráta výhody splátek.
Pro podnikatele má význam i ta skutečnost, že lze uznat rovněž dluh, který je již promlčen. Dle soudní praxe může mít uvedené účinky uznání celého závazku také dokonce i jeho „pouze" částečné dobrovolné plnění (např. úhrada jen části faktury), pokud lze vzhledem k okolnostem případu usuzovat, že tím dlužník projevil svou vůli uznat i zbytek závazku (např. pokud dlužník současně nenamítá např. nesouhlas s výší částky či s kvalitou plnění apod.).
Pokud jde o vlastní sjednání závazku (ať již jde o jakýkoliv smluvní typ), pak výslovně nedoporučuji telefonické či ústní objednávky a ujednání. Naopak doporučuji věnovat pozornost ověření oprávněnosti zástupce obchodního partnera k podpisu smlouvy či objednávky, což je aktuální zejména u společností.
Jak pak lze postupovat v případě, že pohledávka není po její splatnosti uhrazena, se zabýváme mj. např. v článku „Vymáhání pohledávek a dluhů, rozhodčí řízení a doložka" obsaženém na úvodní straně tohoto webu, případně také v sekci „články".
Nejde-li o dlouhodobého obchodního partnera (ale ani u těch se nedoporučuje riskovat, zj. pokud jde o větší částky či delší prodlení), pak neplnění po splatnosti bez dalšího zajištění může znamenat jisté problémy s budoucím vymožením pohledávky a čím delší je toto prodlení po splatnosti či vyšší dlužná částka, tím se riziko pro podnikatele stupňuje. Nechávat své pohledávky pak řadu měsíců či dokonce více jak rok po splatnosti bez dalšího zajištění či vymáhání, lze pak bez nadsázky označit za jistou formu hazardu. Včasnost zahájení řešení či vymáhání neuhrazených pohledávek po splatnosti může mnohdy zásadně eliminovat riziko případných ztrát.
S tím je spojena samozřejmě také problematika promlčení nároků a promlčecí doby pohledávek, kdy obecná promlčecí doba podle občanského zákoníku činí tři roky, podle obchodního zákoníku pak čtyři roky. Právní předpisy však současně stanovují celou řadu výjimek z těchto obecných promlčecích lhůt.
20.11.2009, JUDr. Petr Hradil